Cruft 2014

Cruft 2014

Za těch bezmála třicet let, co se o chrtíky zajímám, jsem o Cruftově výstavě slyšela mnoho a vždy jsem si říkala, že by asi bylo záhodno ji jednou navštívit. Uskutečnila jsem to až letos a odjížděla jsem do Birminghamu spíše se zvědavými pocity. Jaké to asi bude překvapení? Vždyť evropské chrtíky znám docela dobře a jsou velmi hezcí, takže jak mě zaujmou ti ostrovní? Čím by asi dokázali oslnit?
Musím říct, že realita předčila má očekávání, jsem opravdu moc ráda, že jsem na výstavu jela. Chrtíci i zážitky, to byla NÁDHERA! Chrtíci ve Velké Británi (a k tomu počítám i ty importované z USA nebo Austrálie) jsou jiní, ale zase ne tak moc jiní. Jsou krásní a hned vás vezmou za srdce.

Co mě nejvíce zaujalo?

• Výška podle standardu – ostrovní chrtíci ve valné míře naprosto odpovídají standardu. Psi jsou nejčastěji v rozmezí 37 – 38 cm, pár jich bylo větších – do 39 cm, obříci, kteří byli skutečně dost velcí, byli jen dva a nijak se neumístili. Byli tu samozřejmě i menší psi. Fenky jsou ideální střední výšky – kolem 35 – 36 cm, najdou se tu i ty na horní hranici 38 cm, ale ty už jsou svou výškou nápadné. I američtí psi, které jsem zde viděla, nejsou velcí, fenky byly spíše malé – kolem 35 cm. Všichni mají správný pohlavní výraz – psi vypadají jako psi (a to i ti menší), fenky vypadají jako feny (i ty větší). –
• Pevná stavba těla a kompaktnost – chrtíci mají krásné silné kostry, pevnou stavbu, nádherné hrudníky a ideálně silné a prostorné předhrudí, které u nás tak často postrádáme. Jsou krásně zaoblení, mají na rozdíl od našich chrtíků dobře stavěné zadky, silná a ideálně klenutá bedra. Viděla jsem tu jen dvě příliš křehké fenky a opět se do pořadí nedostaly.
• Kondice – na rozdíl od našich tzv. výstavních psů zdejší chrtíci mají lepší kondici, jsou dobře osvalení i obalení přiměřenou vrstvou tuku. Nikomu nelezou žebra nebo páteř. Vypadají kulatější, na pohled líbivější, zkrátka nejsou tak vychrtlí, jak to vídáme u nás. Pár psíků bylo docela dost při těle, což jim na kráse neubíralo, ani je to nijak nehandicapovalo při hodnocení. Určitě zde žádní rozhodčí psovi neřeknou, že je tlustý, jak se to občas (a to dost nezaslouženě) stává u nás.
• Pohyb – to je asi nejmarkantnější znak, kterého si všimnete. Chrtíci zde vesměs mají nádherný prostorný, uvolněný pohyb, s ideálně lehounce vyšší akcí, krásně paralelní, z boku harmonický, jako by lehce plynuli… Pár chrtíků zde mělo nižší a kratší krok, ale ani ten nepůsobil rušivě. Hlavu nesou vysoko a hrdě, vyzařuje z nich vyrovnanost a sebevědomí smíšené s elegancí.
• Předvedení – je to asi dáno i tím uvolněným a radostným pohybem. Ostrovní chrtíci se předvádějí a jsou předvedeni mnohem přirozeněji než u nás, jaksi samozřejměji. Těžko se to popisuje, ale ihned to na vás zapůsobí. Většinou si je předvádějí chovatelé a majitelé, profesionální handlery jsem tu neviděla.

Další zajímavostí je, že se chovem a výstavami zabývají lidé mého věku nebo i starší. Mladších tváří zde bylo opravdu pomálu. Určitě ale bude třeba do budoucna mladší krev najít.
A jak je to s barvou?
Nejvíce převládá barva plavá, ve všech čistých odstínech. Krémovou barvu jsem zde nezahlédla. Šedí a černí chrtíci se vystytují výrazně méně. Pokud jde o bílou barvu – velikost znaků je od miniaturních (malá kravatka, bílá na prstících), až po výrazně bílý krk, předhrudí, tlapky a nohy – wild irish. Plotnových chrtíků je minimálně. Bílé znaky různého rozsahu nejsou nijak rušivé. Co mně zaujalo, byl v některých případech zesvětlující se pigmet – tím, že se chová stále jen na plavé barvě bez přílivu černé, objevují se světlejší nosy a drápy (ne přímo játrové, ale světleji hnědé). Byly to však spíš ojedinělé případy. Barva očí odpovídá barvě, nijak výrazně světlé oko jsem nezaznamenala. Pokud jde o míchané odstíny barev – to, co u nás vídáme dost často, ať už jde o červenou s černou, nebo černoplavou – na výstavě jsem se s nimi setkala jen jednou, a to v dost kuriózní podobě: šlo o červeno-hnědou barvu, základ byl červený a na něm hnědá kresba – brýle a náznak pláště. U nás tato kresba bývá nejčastěji černá.

Výstava samotná je na velikém výstavišti hned vedle letiště, s velmi dobrým zázemím. Přišla jsem brzy ráno v osm hodin, kdy se zrovna otevíralo, všude ještě minimum lidí, takže jsem se v klidu rozhlédla po obrovském počtu nejrůznějších stánků – vesměs podobného zaměření jako u nás. Kruhy byly velikánské, vyznačené zeleným kobercem. Kolem židličky pro přihlížející. Moc se mi líbilo, že pro vystavovatele jsou připraveny kóje v řadách mezi kruhy, podobné zázemí je např. na výstavách ve Francii. Nikde žádné výstavní klece přímo u kruhu, jako u nás. Takže prostředí je důstojnější, kolem kruhů se dá dobře projít a diváci mají dost prostoru a dobrý rozhled. Ostrovní psi jsou lépe vychovaní, neslyšíte téměř štěkot, hala je klidnější a nehučí to tam jak v úle.

Nejlepší pes, BOB	BOB Thurigner Thuderbolt	BOS – Nejlepší fena Ibisco Endless Summer	2. místo fena – open class
Import USA, 1. místo fena post graduate class	2. místo pes – limit class (otec Eminence du DDC)	1. místo fena puppy, import Austrálie (Wondoan)	3. místo pes – post graduate class

Posuzování samotné je velmi odlišné. Jednak je úplně jiná skladba tříd. Je jich mnoho a jeden pes se může přihlásit do více tříd. Popis všech tříd by byl velice komplikovaný, navíc bych ho musela stejně opisovat z UK Kennel Clubu. Například Puppy Class je od 6 do 12 měsíců. Třídy graduate a post graduate jsou pro psy, nevyhráli CC (obdoba našeho CAC) a vyhráli první místo čtyřikrát nebo pětkrát na předepsaných výstavách v předepsané třídě. Limit class je pro psy, kteří nejsou šampiony a vyhráli aspoň sedmkrát první místo na předepsaných výstavách… Open class je třída bez omezení, ale vlastně se do ní hlásí psi s nejvyššími tituly…, takže zde najdete nejvíce šampionů. Zvláštní třídou je Good Citizen Dog Scheme Class, což je jakási pracovní třída, vychází se v ní z tréninkového programu, který má psa co nejlépe přizpůsobit životu ve městě – a nejen v něm (pes musí umět chodit u nohy na vodítku i na volno, zůstat na místě, jíst z misky na povel a podobně…).
Známky se nezadávají, pouze se určuje pořadí prvních pěti psů. Ani posudky se nevypracovávají, takže vystavovatel, který se neumístí v pořadí, se vlastně nedozví, jak na jeho psa rozhodčí pohlíží, zda ho považuje za výborného nebo ne. Jinak je styl posuzování samozřejmě stejný – předvedení na stolku (paní rozhodčí psy dobře prohmatala, zkontrolovala skus a délku ocasu), důkladné předvedení v pohybu, rozhodčí zde nejvíce chtěla předvedení do trojúhelníku, pak pohyb v kruhu, při stanovování pořadí opět žádala předvedení paralelního pohybu. Cruft je nejprestižnější výstavou, ale když jsem mluvila s některými vystavovateli, stěžovali si, že ceny tomu neodpovídají. První tři ve třídě dostanou papírový certifikát a malou rozetu. Nejlepší pes, fena, puppy a Best of Breed pak dostanou další, trochu větší rozetu. Pohár získá až vítěz celé skupiny. Zdá se ale, že to zase až tak účastníkům nevadí.

Chrtíků bylo přihlášeno 79, dvanáct ale chybělo. Posuzovala paní Francis C. Adamsová, dlouholetá chovatelka chrtíků, starší korpulentní dáma, z níž vyzařoval klid, pohoda a rozvaha, i když ke konci na ní bylo znát, že je velmi unavená. Vždyť posuzování trvalo téměř čtyři hodiny. Nijak to však kvalitu jejího posouzení neovlivnilo.
Hned ráno, když jsem přišla ke kruhu chrtíků, mně padl do oka světle plavý pes s krásnou hlavou a harmonickou stavbou těla, kterého dvě dámy trénovaly v předvedení. Měl i krásný pohyb a říkala jsem si „To je pes podle mého vkusu, toho bych hned brala!“ No a tento pes pak vyhrál Best of Breed.
O titul Nejlepší pes se utkalo sedm vítězů tříd – od puppy po veterána. Nejlepším psem (Best Dog) se stal vítěz open class Turigner Thunderbolt, Res. Best Dog získal červenobílý Ibisco Whisky A Go Go z post graduate class. Mně se víc líbil druhý třídy otevřené – šedobílý Dalinset Sarastro.
Fenek bylo o tři méně než psů a jejich úroveň nebyla tak vyrovnaná. Mohu říct, že ze všech zde předvedených chrtíků se mi moc nelíbili jen tři a to vždy fenky (dvě velice jemné a příliš klenuté, jedna s velmi rovnou zádí a špatnou kvalitou srsti). V limit class se předvedla i německá fenka Dark Legend´s Mercedes Kariny Krieger, hezká plavá fenka, která zde patřila mezi ty větší. Skončila na čtvrtém místě, což je určitě skvělý úspěch. Zde vyhrála také větší (čímž myslím v pohodně do 38 cm) šedá krásná fenka Tamiskene Merindah a druhá také šedobílá Gianni No Regrets at Highislad měla rovněž velké šance na vítězství, ale nechtěla se moc předvádět. Nejvíc se mi asi líbila post graduate class, kde se předvedly dvě fenky importované z USA. Byly spíše menší, velice statné stavby, která jim však neubírala na eleganci. Obě skvělého dlouhého pohybu. Vyhrála zde černobílá Marchwind Marcy Beth of Aelaro, mně se více líbila šedobílá Marchwind The Princess Via Lamborghini. Nejvyšší open class vyhrála drobnější červená Ibisco Endless Summer, která mě až tolik neokouzlila, líbila se mi třetí Turigner Wind in the Willow. Ibisco Endless Summer vyhrála i titul Nejlepší fena, Res. Best Bitch skončila veteránka – maminka absolutního vítěze plavá Tamiskene Witchcraft at Turigner, která ukázala, že i v deseti a půl letech chrtík nemůže být považován za starého.
O Best puppy se utkali červenobílý pes Berizza Reach of the Star a z Austrálie importovaná šedobílá Wondoan Wiggle Wiggle at Chrisford. Vyhrál pes. Byla to opravdu nádherná podívaná na krásné chrtíky.

Musím se ještě zmínit o závěrečných soutežích – probíhaly v aréně na výstavišti, která se už kolem třetí naplnila k prasknutí. Sledovala jsem tedy raději přenos v televizi. Kanál 4 totiž během Cruftovy výstavy pořádá každý den dvouhodinové reportáže z výstavy, doplněné velmi zasvěceným a příjemným komentářem. Závěrečné kruhy jsou skvěle detailně snímány, takže máte opravdu dokonalý přehled. Chrtíci nepatří do skupiny chrtů – ti byli na pořadu dne v pátek (skupiny Hounds) a shodou okolností vyhrál irský vlkodav z Belgie Just in Time of First Avenue. Italský chrtík je ve skupině Toy (malých a trpasličích společenských plemen), kde má velice těžké postavení. Mezi psíky jako jorkšír, bišonek, maltézák, pekinéz, kteří jsou atraktivní svou nádhernou srstí, se prosazuje těžko. Skupinu vyhrál pomořanský špic z Polska, druhý byl pekinéz s nádhernou srstí – vypadal jak koule! Nemůžu zapomenout i na druhou skupinu sobotního dne – Utility dog, kterou vyhrál opravdu přenádherný velký pudl v překrásné úpravě, s úžasným pohybem a předvedením, zapůjčený z USA. Tento pes nakonec vyhrál i celou Cruftovu výstavu. Anglickým milovníkům psů můžeme opravdu jen závidět pozornost, jaká je kynologii a této velké výstavě všeobecně věnována.

Kompletní výsledky najdete zde: http://italiangreyhoundclub.co.uk/2014/03/09/crufts-2014-results/

03.07.2014.