Titulní strana · Zajímavosti a články · Barvy italského chrtíka - jak je zapisovat

Barvy italského chrtíka - jak je zapisovat

Asi také občas tápete v popisu barvy chrtíka. Vídáme totiž nespočet odstínů i kombinací, čistých barev i míchaných, žádaných i těch méně žádoucích.
Připravila jsem proto přehled standardem povolených i nepovolených barev s komentářem, jak by měly být zapisovány. Chrtík má být jednobarevný, případně s malými bílými znaky. Z toho vychází i posuzování míchaných barev a tmavých masek jako nepříliš žádoucích. Stává se, že někteří rozhodčí takové zbarvení penalizují a někteří chovatelé považují takové zbarvení za problematické. Ale neděste se označení nežádoucí zbarvení, pokud se týká zrovna vašeho psa. V chovu chrtíka musíme hlídat tolik podstatných věcí, že lpění na absolutní čistotě barvy asi nebude v chovatelském plánu na prvním místě. A genetika zbarvení je natolik složitá, že nějaké eliminování psů s nežádoucím odstínem není na pořadu dne. Je to spíš upozornění, jaké varianty zbarvení se vyskytují, na co si případně dát pozor a kam už případně nezacházet.
Vycházela jsem ze seznamu barev plemenné knihy ČMKU. V mnoha případech má chovatel na výběr, jaký popis zvolit. A je třeba říct, že rozhodování, jak barvu má štěně v době zápisu, není vždy jednoduché. Hlavně není záruka, že barva se do doby dospělosti nezmění.
Je obvyklé, že štěňata růstem spíše světlají než tmavnou (hlavně u isabel barvy – štěně se narodí tmavé a postupně se barva tzv. vyčistí), ale ani toto není pravidlem. Protože případů, kdy isabel barva ztmavla nebo štěně jevící se jako černoplavé nakonec v dospělosti vypadá jako černé, je mnoho a dopředu se nedá odhadnout, jakým směrem se zbarvení vyvine. U některého zbarvení pigmentu s genotypem e/e se může (ale nemusí) objevovat sezónní zbarvení nosní houby, a to jak během léta, kdy i sama barva srsti někdy šisuje, tak i během zimy (zvláště u krémových psů – tzv. winter nose).

Základem přehledu je popis barev ve standardu, i když je třeba říct, že zbarvení označené ve standardu je velice obecné a nerespektuje genotyp psa, zmiňuje pouze fenotypický (vnější) projev. To je patrné zejména u označení isabel, které v sobě skrývá mnoho žádoucích i méně žádoucích kombinací barev výrazně ovlivněných genetickým založením zbarvení srsti a pigmentace (od míchání eumelaninu a feomelaninu, přes zesvětlení – dilution). Bohužel standardem uvedené barvy vůbec neodpovídají současným výsledkům výzkumu na poli genetického zbarvení srsti, nicméně je musíme respektovat.

Černá – sytá černá barva, jednolitá, bez nahnědlých nebo béžových odstínů, černý pigment, černá nosní houba. Oko je tmavé, ale u čistě černých dominantních homozygotních jedinců (BB DD) se může vyskytnout oko světlejší. Zapisuje se jako černá.

Hnědá – zesvětlená černá barva, jednolitá, hnědý pigment, hnědá nosní houba, barva pigmentu a nosní houby může být až středně nebo světle hnědá. Oko je často středně a více světlé. Jde o nežádoucí zbarvení. Štěňata se často rodí černá se světlejším nádechem a růstem postupně dostávají zesvětlené hnědé zbarvení. Hnědou barvu standard neuvádí, přitom se poměrně často objevuje, takto zbarvení jedinci dávají i čistě černá i sytě šedé potomky. Navíc geneticky souvisí s barvou isabel, která povolena je. Měla by se zapisovat jako hnědá, ale tím pádem by měla být v PP označena jako nestandardní.

Černoplavá – zesvětlená (dilutní) černá, označuje se někdy anglicky seal, z černé barvy prosvítá plavý podklad zejména na krku, za lopatkami, na zadní straně stehen. Francouzsky označovaná jako fauve, charbonné (plavá, uhlová, uhlovaná). Někdy je černoplavý nebo černohnědý odstín rozprostřen po celém těle a působí dojmem bronzového zbarvení. Barva pigmentu a nosní houby je černá nebo černohnědá. Oko je tmavé nebo středně hnědé. Jde o akceptovatelné zbarvení. U černoplavé barvy různých odstínů vídáme často sezónnost zbarvení – v létě bývá odstín srsti světlejší, vyšisovaný. Zapisuje se jako černoplavá, někdy ise můžete setkat i s označením tmavá isabel (kvůli přepisu francouzského fauve charbonné) – ale toto označení nedoporučuji.


Extrémním prokvétáním černé a plavé po celém těle může odstín srsti působit až dojmem moaré, trochu hanlivě označovaným jako plísňový. Takové zbarvení je už nežádoucí.

Při hnědé a černoplavé barvě se může někdy vyskytnout i tzv. nepravé black and tan zbarvení, kdy plavá barva nebo světlejší hnědá prosvítá nad očima a na tvářích, případně i na zadku. Takové zbarvení není žádoucí.

Šedá – v anglicky mluvících zemích (a tedy v non FCI zemích) označovaná jako modrá. Standard FCI uvádí pouze šedou (grey). Do průkazů původu by se měla zapisovat tedy pouze šedá, nikoli modrá. Pigment a nosní houba jsou vždy šedé, oko je vždy zbarveno světleji. U některých světlých odstínů šedé barvy je oko natolik zesvětlené, že výrazně vystupuje, může jít až o dravčí oko, což je nežádoucí. Zahrnuje všechny odstíny šedé (tmavé odstíny - ocelově šedá, břidlicová…, světlé odstíny – stříbrná, stříbrošedá), jde vždy o jednolitý odstín po celém těle. Zapisuje se jako šedá.


Zesvětlená – dilutní šedá – někdy označovaná jako dilutní seal – na první pohled vypadá jako šedá barva, ale při bližším pohledu a zejména při slunečním svitu má šedá barva jakoby zlatavý odlesk v místech jako u černé seal – tedy za ušima, po stranách krku, na plecích, n zadní straně stehen. Pigment a nosní houba mohou být šedé, i šedé s lehkým hnědým nádechem. Tento odstín šedé barvy je často spojen se světlejším okem. Jde o akceptovatelné zbarvení. Zapisuje se jako šedá.

Šedoplavá – jde o mix šedé a plavé barva v různém odstínu a stupni prolínání. Většinou se objevuje u šedě zbarvených jedinců výrazné „prokvétání“ plavé/béžové barvy za ušima, na krku, za lopatkami, na zadní straně stehen, někdy i na tvářích, ale velmi často jde i o prolínání šedé a plavé barvy rovnoměrně po celém těle. Barva pigmentu a nosní houby je nejčastěji šedohnědá. Bývá často spojeno s výrazněji světlým okem. Jde o akceptovatelné, ale méně žádoucí zbarvení. Zapisuje se jako šedoplavá.

Isabel / isabella Isabel (plavá) – dříve bývala označovaná jako žlutá. Standard hovoří pouze o barvě isabel se závorkou světle žlutá/béžová. Zde je největší problém, protože toto označení skrývá velké množství odstínů a kombinací barev. Také barva pigmentu a nosní houby může být různá: černá, hnědá, šedá, játrová i růžová. Proto u označování této barvy vzniká nejvíce zmatků. Záleží pak na chovateli, jaký popis barvy zvolí. Isabel barva má největší variabilitu – od krémové, světle žluté/plavé, až po sytou téměř mahagonovou. Záleží pak i na barvě pigmentu. U isabel barvy se však nerozlišuje, zda má isabelový chrtík černý, hnědý nebo šedý/modrý pigment. Zapisuje se jako isabel, případně jako plavá.

Tmavá isabel - ve Velké Británii, USA a dalších zemích non FCI je často uváděna jako red – tedy červená. Mívá odstín od zrzavé, po skořicovou až mahagonovou. Někdy bývá označována jako srnčí, ale u chrtíků tento termín nepoužíváme. Pigment a zbarvení nosní houby je černé, může však být i světlejší, hnědé. Zapisuje se jako tmavá isabel.










Isabel s černou nebo modrou maskou – barva isabel by měla být jednoho tónu po celém těle, ale často se setkáváme s maskou různé intenzity a odstínu (černá, modrá/šedá). Toto zbarvení je méně žádoucí. Zapisuje se jako isabel, modrá / černá maska. Někdy je černá maska tak velkého rozsahu, že zasahuje prakticky na celou hlavu, takové zbarvení je už nežádoucí.

Isabel s černou maskou

Isabel šedá maska

Štěňata isabel s různým stupněm modré masky

/userfiles/image/ruzne/barvy/isa_maska.jpg


Isabel s černým tippingem (chlup nemá jednotnou barvu, ale na konci je tmavěji pigmentován) – písková. Isabel s černým nádechem v srsti - objevují se černé odstíny na místech jako u seal zbarvení, tedy po stranách krku, za lopatkami, na stehnech, případně černá kresba nebo její náznaky na hlavě (tzv. brýle), svrchní strana ocasu je tmavší než spodní. Pes mívá mnohdy černou masku. Toto zbarvení je méně žádoucí. Zapisuje se jako isabel nebo tmavá isabel nebo písková (plus černá maska). Písková tento odstín vystihuje nejlépe.

Písková s černou maskou


Krémová – velmi světlá isabel (odstín bílé kávy). Opět i zde pigment a zbarvení nosní houby může být jak černé, tak hnědé či dokonce i šedé (modré). Krémová barva je vždy jednolitá, nezasahuje do ní jiný odstín plavé/isabel, nikdy nemá masku (takže pokud vidíte zápis krémová s maskou, je to nesmysl a jedná se o plavou barvu.) Zapisuje se jako krémová nebo světlá isabel.


Urajiro - u syté a tmavé isabel (červeného odstínu) se vzácněji setkáváme i se zbarvením nádechu urajiro (zbarvení typické pro shiba inu a akita inu, kdy světlá kresba proniká na čenich, líce, nad oči, hruď i vnitřní část nohou, spodní část ocasu). Urajiro znamená něco jako „bílá na spodku“. Chrtík pak vypadá jako červený se světlou maskou. Toto zbarvení vídáme třeba i u saluk, vipetů nebo greyhoundů. Pigment a zbarvení nosní houby je od černé, přes hnědou i játrovou. Pes může mít i černou masku, bílá pak prosvítá na lících a spodku těla. Toto zbarvení je méně žádoucí. Zapisuje se podle odstínu jako isabel – tmavá isabel.


Lilac zbarvení se vyskytuje pouze u isabel - žlutého zbarvení, kdy oba pigmenty černý i hnědý (eumelanin i feomelanin) jsou maximálně zesvětleny na játrovou až růžovou nebo světle fialovou a světle modrou. Barva oka je také velmi světlá žlutá, narůžovělá až nafialovělá. Někdy může pes působit až růžově prasečím tónem barvy. V USA se toto zbarvení označuje právě jako isabel. Jde o nežádoucí zbarvení.

U všech barev by měly být označeny bílé znaky, pokud jsou přítomny – viz příklad černé:
Černá, bílé znaky (na hrudi, prstech)
Černá, bílé znaky většího rozsahu nepovolené standardem FCI – označovat jako nestandardní barva

Nepovolené bílé znaky:

Nepovolené barvy:
Kromě kombinace dvou barev (bílá a barevná) jde o tříslové zbarvení (black and tan a blue and tan) a žíhané zbarvení. Pokud se u chrtíka výjimečně objeví, často ho doprovázejí klepy, že chovatel použil v chovu pinče nebo vipety. Není to vesměs pravda (aspoň si nedovedu představit chovatele, který by to udělal). Tato nepovolená zbarvení mají na svědomí latentní (spící) geny, které se neočekávaně objeví. Plemeno je má v genetické výbavě historicky: Víme, že v 19. století byli připařování malí angličtí teriéři, kteří běžně nesou tan zbarvení, a začátkem 20. století pak pro revitalizaci chrtíka běžně používali vipety, takže najít chrtíka bez vlivu teriéří nebo vipetí krve bylo téměř nemožné. Proto se toto zbarvení objevovalo a bude se objevovat. Ještě v roce 1976 vyhrál BOB na americké klubové speciální výstavě IGCA šampion, který byl žíhaný! Zapisuji se jako: černá, žíhaná - šedá, žíhaná - isabel, žíhaná černá a tříslová – šedá a tříslová a vždy s označením jako nestandardní barva.

Děkuji všem , kteří mi poskytli fotografie svých psů pro ilustraci barevných odstínů, byla to velká pomoc! Helena Podaná, Gil-Endor

09.01.2021. 18:35