Pohyb italského chrtíka

Prohlédněte si dobře tyto obrázky. Co mají společného?

Ukazují italského chrtíka v jeho přirozeném postoji se zvednutou nožkou, s vysokým nakročením Sami jste mohli své psíky takto vídat nesčetněkrát . Ukázky dosvědčují, že chrtíci v těchto pozicích se vyskytují napříč staletími. Byli tak zobrazováni na obrazech a soškách a umělci, kteří je ztvárňovali, si tyto pozice určitě sami nevymysleli. Navíc jsou tyto pozice vlastní chrtíkům od štěněcího věku. Zkrátka zvednutá nožka je charakteristickým znakem toho plemene a odráží se i v jeho pohybu.

Typický a charakteristický pohyb můžeme popsat asi takto: hrudní končetina se zvedá, zápěstí směřuje nahoru a v zápětí se narovnává, celá končetina míří dopředu, krok je dlouhý a prostorný. Podobně, ale ne tak vysoce se pohybuje i končetina pánevní. Přesto existuje mnoho nejasného v hodnocení pohybu chrtíka.

Dlužno říct, že k tomu napomáhá samotný standard plemene a jeho nekomentované změny. My v České republice máme situaci o to horší, že se musíme spokojit s překlady standardu z různých jazyků a tyto překlady samozřejmě jen obtížně vystihují originál kvůli poněkud víceznačným formulacím v oficiálních jazycích FCI. Trošku odbočím do historie – jak víte, plemeno italský chrtík bylo na samém začátku 20. století řazeno mezi trpasličí plemena, preferovali se co nejmenší psíci se znaky nanismu. V roce 1910 byl chrtík z této skupiny vyjmut. Postupně se během 10 let ukázalo jako nezbytné plemeno zrekonstruovat a přiblížit chrtům, kam vývojově patří. Začala úzká spolupráce mezi nadšenými (a ojedinělými) chovateli v celé Evropě, především v Německu, Rakousku a Anglii, postupně i Itálii a následně Francii. Bohužel 2. světová válka toto úsilí na několik let zmrazila, další intenzivnější chovatelská práce na konsolidaci plemene byla možná až v padesátých letech.

Nepřekvapuje tedy, že první standard italského chrtíka byl FCI schválen v roce 1968. Pohyb definoval doslova takto: skákavý (hopsavý), elegantní (saltellante, sautillante). Jako vady pohybu uváděl nehopsavý pohyb a jako vylučující vadu trvalý mimochod. Český standard vyšel z překladu německé verze, který místo hopsaný (saltellante) uváděl: „volný, taneční s vysokým graciézním krokem“. Jako vada byl uváděn krok netaneční. V roce 1986 se na podnět italského klubu italských chrtíků zastřešeného kynologickou organizací ENCI standard změnil a jednou ze změn byla nová definice pohybu, která zněla takto: „elastica, armonica e non stepante, galoppo veloce e scattante“. Tedy pružný a harmonický, nestepující, rychlý a svižný cval. V češtině jsme protentokrát vyšli z překladu anglického, který tam bůhvíproč zamotal formulaci „galop fast with sharp spring“, a proto česká verze zní: pohyb pružný, harmonický, ne s vysokou akcí. Rychlý cval se silným odrazem. A jako vady se uvádí trvalý mimochod a taneční krok s vysokou akcí končetin (v originále pojmenováno l’andatura steppante o arpeggiante – opět se využívá pojem známý z chovatelství koní – arpeggiante, hackenying).

Toto definování asi nebylo úplně šťastné, protože je dost mnohoznačné. Označení pružný a harmonický mají ve standardu mnohá plemena: namátkou československý vlčák, německá doga, anglický setr, dobrman, knírač. Určitě to neznamená, že chrtík se pohybuje stejně jako tato plemena, každé má své vlastní specifické charakteristiky. Diskuse, které tehdy probíhaly mezi chovateli, na to upozorňovaly. Uvedla bych aspoň krátkou citaci vyjádření paní Gieliesse z roku 1984, známé holandské chovatelky stanice Il Piccolo Azzuro, jejíž chrtíci patřili v osmdesátých a devadesátých letech k evropské špičce. Její názor je velice výstižný! „Pokud je italský chrtík konstruován tak, jak to vyžaduje standard, nemůže mít jiný pohyb než plynulé stepování – stepping, elegantní a harmonický. Podívejte se pozorně na poměr ostrého úhlu krku, mírné úhlení ramene a strmý úhel zádi. Stavba těla psa diktuje jeho charakteristický pohyb. Jsem rozhodně přesvědčena, že jakékoli extrémy jsou škodlivé pro plemeno, proto bych byla ráda, aby toto bylo ve standardu specifikováno. Abych objasnila, o co mi jde, cituji výňatek ze zprávy Předsedy technické komise ENCI z Florencie, 5. 3. 1983. Vysoké stepování, nebo hackneying jsou považovány za lehkou vadu, pokud má pes příliš těžkou záď nebo nejistě chodí pro, aby vyvážil pohyb. Toto je naprosto zřejmý neharmonický pohyb. Bylo by proto dobré posoudit rozdíl mezi plynulým stepováním, elegantním a harmonickým bez zadrhávání a vysokým, přehnaným stepováním, kdy pes pokrývá jen málo terénu vzhledem na úsilí vynaložené na pohyb.“
Odpověď dostala od barona Renai della Rena, známého chovatele a funkcionáře ENCI.: „Pohyb chrtíka: ano lehký, pružný a harmonický, ale také vysoký (zvednutý) a pokrývající terén. Tedy ne hackenying (podle mě ne lehká vada!). Úplně souhlasím s typickým vyšším chodem (zápěstí je zvednuto výše než u greyhounda nebo vipeta), zároveň pohyb nesmí být přehnaně afektovaný nebo krátký. Doufám, že ENCI toto upraví a po něm i komise pro standardy FCI . Je to velmi důležité a musíme začít tyto základní body definovat přesně, třebaže zatím neoficiálně. Je velmi špatné, že oficiální standard je pedantský, ale zároveň víceznačný (nepřesný).“

Jak víme, právě toto se nestalo!!! Záměr, který měl penalizovat přehnaně vysoký a drobivý krok vyšel i nevyšel. Změna standardu udělala docela velkou paseku v posuzování pohybu chrtíka.Proč? Na jednu stranu opravdu eliminoval z výstav chrtíky s přehnaně vysokým pohybem – stepováním, ba druhou stranu často penalizovalo mnohdy chrtíky, kteří měli spránou vyšší akci hrudní končetiny, ale zároveň pokrývali dostatečně prostorně terén. Změna standardu rozhodně totiž neznamenala, že chrtíci najednou při pohybu přestali zvedat nohy. Jak už jsem říkala v úvodu, tento pohyb je chrtíkovi vlastní a vychází i ze stavby těla. Proto nemohlo jít o žádné mávnutí kouzelnou hůlkou a vše se upravilo. Stepovali před rokem 1986 všichni chrtíci (bereme-li stepping tak, jak je pojímán dnes)? Jistě ne. Stejně jako dnes byla zvířata s pohybem krásným, vysokým a prostorným a zvířata, která zvedala zápěstí pomalu až k bradě a chodila kraťoučkým drobivým krokem. V šedesátých, sedmdesátých a začátkem osmdesátých letech bylo stepování možná o to častější, že se plemeno teprve stabilizovalo a bylo stále mnoho drobnějších chrtíků, jak výškou tak stavbou těla.

Tak je to i dnes, bohužel místo stepování vídáme docela často chrtíky, kteří sice mají dlouhý prostorný krok, ale nikoli s charakteristickou vyšší akcí hrudní končetiny, jejich pohyb je podobný spíše chodu vipeta. Právě někteří rozhodčí (a vidíme to bohužel i dnes) si totiž tuto změnu vysvětlili tak, že považovali jakýkoli zdvih přední nohy jako chybu a preferovali pohyb nízký, právě vipetí krok. Nemůžeme se tomu moc divit, protože rozhodčí vlastně žádný upřesňující komentář ke změně standardu nedostali a skutečných znalců plemene je, jak vidíme na našich i zahraničních výstavách, opravdu málo.Tak se často stává, že chrtíkům, kteří chodí takto – viz obrázek vlevo, vytýkali, že stepují.
Je to obrovská chyba, která dokumentuje neznalost rozhodčích.
Není proto neobvyklé, že vidíme tento druh pohybu – viz obrázek vpravo – na nejvyšších výstavách a to i u psů umisťujících se na nejvyšších místech.
Rozdíl mezi pohybem chrtíka a vipeta je patrný na níže uvedeném schématu. Vepředu je vipet, jehož pohyb je přímý, zápěstí se nezvedá, krk směřuje více šikmo dopředu. Vzadu je červenou liní zobrazen chrtík, jehož akce zápěstí je vyšší, rovněž krk chrtíka při přirozeném pohybu směřuje také šikmo, ale výš než u vipeta.







Samozřejmě může mít na pohyb vliv i předvedení a stavba těla. Pokud psa příliš vytahujeme nahoru, krok mu zkracujeme, akce je spíše vertikální než horizontální, nutíme ho tím zvedat nohu výše, což může vést k dojmu stepování. Přirozená je poloha, kdy krk směřuje mírně šikmo dopředu, nikoli vertikálně. Pokud je pes krátký a má hodně vyklenutou hřbetní linii a strmější pánevní končetiny, pohyb nemůže být prostorný, protože bedra nevytvářejí dostatek prostoru pro pokrytí terénu. Tím se pohyb váže a není harmonický.

Rozdíl mezi pohybem chrtíka a greyhounda vidíte zde:

Schéma je z komentovaného standardu amerického klubu italských chrtíků (Italian Greyhound Club of America). Zajímavé je uvést i znění amerického standardu: High stepping and free, front and hind legs to move forward in a straight line. Vysoký step a volný krok, přední a zadní nohy kráčejí v přímé (rovné) linii. Stepování dostalo hanlivý přídech v zemích FCI a špatně se nyní vysvětluje. Neexistuje totiž ekvivalentní pojmenování charakteristického kroku chrtíka – do roku 1986 zvaného stepování, stepping. Tento pojem byl změnou standardu devalvován a nikdy už nebude moci být používán k označení typického pohybu chrtíka. Myslím, (a není to jen můj názor), že změna standardu z roku 1986 byla změna nešťastná, protože byla špatně komunikovaná a nepřesná. Je jistě zajímavé, že v současnosti se připravuje další změna standardu italského chrtíka:

Paradoxní je, že upravuje dva body ze tří, které byly změněny v roce 1986. Samozřejmě že jedna z nich se týká i pohybu: Zatím neoficiální zprávy znějí takto: “springy, harmonious, elevate trot covering the ground. Gallop fast with sharp spring.” Tedy „Pružný (ale může být i odpérovaný), zvednutý (nebo také vyšší) krok, pokrývající terén“ a zůstává „Rychlý cval se silným odrazem“ – lepší formulace by byla s prudkým, krátkým odpichem. Uvidíme, zda a kdy se tato změna uskuteční a jak rychle na ni rozhodčí zareagují. Rozhodně by celá chovatelská veřejnost na změnu měla upozornit, my jako klub bychom měli být rychlejší a pro rozhodčí připravit příslušný komentář, aby nedocházelo k dalšímu pomýlení.
Doufejme jen, že se standard chrtíka nebude měnit každého čtvrt století.

© Helena Podaná, 2010 (kopírování textu a jeho částí zakázáno)

Dodatek:
V roce 2011 byl shodou okolností přijat nový standard italského chrtíka, který chybu v popisu pohybu částečně napravil a opět uvádí poněkud vyšší krok, který je pro chrtíka tak typický. Uvádím citaci anglického znění upraveného standardu a českého překladu, který zase trochu pokulhává…

GAIT / MOVEMENT: Springy, harmonious, slightly raised trot, covering the ground. This means that the front legs must be moved forward with good reach and with slightly lifted and bent pasterns. Gallop fast with sharp spring.

CHODY / POHYB: pružný, harmonický, klus prostorný s mírně zvýšenou akcí. To znamená, že přední končetiny se musí pohybovat dopředu s mírně zvednutým a ohnutým zápěstím. Rychlý cval se silným odrazem.

11.01.2011. 10:23