Historie plemene
Italský chrtík je prastaré plemeno. Stopy jeho existence vedou do Egypta, a to až do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Z těchto dávných dob totiž pocházejí kosterní zbytky malých psíků chrtovité podoby. Z 1. století př. n. l. se dochovaly i překvapivě zachovalé mumie, které potvrzují, že již tehdy se vyskytoval malý chrt kohoutkové výšky do 40 cm. Byl s největší pravděpodobností společníkem faraonů a vysoce postavené aristokracie. Italský chrtík by se tedy měl jmenovat spíše egyptský chrtík, protože jeho původ je v Egyptě a s Itálií ho pojí až pozdější historie a hlavně jedna pikantní historka:
Říká se, že tyto něžné a ušlechtilé psíky chovala sama královna Kleopatra. Darovala prý párek chrtíků svému milenci Caesarovi, a tak se toto plemeni dostalo na Apeninský poloostrov a získalo své jméno. Ve skutečnosti se chrtíci dostali do tehdejšího Říma už asi v pátém století př. n. l.
Malý chrtík si uchovával své postavení milého společníka králů, šlechticů a bohatých měšťanů. Z Itálie putoval do Francie, Anglie a dalších evropských zemí. V průběhu starověku i středověku najdeme jeho četná vyobrazení a sošky. Pověstná je skvostná bronzová socha od renesančního mistra Benvenuta Celliniho. Známé jsou obrazy holandských mistrů, které mimo jiné dokazují barevnou variabilitu tehdejších chrtíků, neboť zachycují dvoubarevné psíky – tedy zbarvení, které je dnes v zemích FCI zakázáno, avšak se s ním běžně setkáme ve Velké Británii, USA, Austrálii, Japonsku atd.
Velkými milovníky chrtíka byl kromě Kleopatry anglický básník Geoffrey Chaucer, který mu věnoval místo v Canterburských povídkách, chrtíci byli velmi ceněni na dvoře francouzského krále Slunce Ludvíka XIV., svou obrovskou láskou k tomuto plemeni byl proslulý pruský král Bedřich Veliký (historické prameny však uvádějí, že to byl tzv. postupimský chrt, plemeno větší než chrtík, velikostí podobné spíše vipetovi), francouzský spisovatel Alphonse de Lamartine, Gustave Flaubert zvěčnil italáčky ve svém slavném románu Paní Bovaryová. Seznam obrazů, sošek, tapiserií, fresek a literárních děl s motivy italských chrtíků by zabral několik stránek.
V 19. století se toto plemeno záměrně zmenšovalo, aby se odlišilo od vzniklého vipeta. Anglický standard kolem roku 1895 uváděl velikost 28 – 30 cm. Chrtíci byli nezdravě křehcí, vykazovali známky nanismu (trpaslictví) – měli kulaté hlavičky, vypoulené oči. S tímto neblahým dědictvím se občas potýkají dodnes.
V prvním desetiletí 20. století začali chovatelé plemeno oživovat cizí krví, importy ze zámoří a snažili se vrátit chrtíkovi podobu elegantního, ušlechtilého avšak i sportovně založeného psíka. Toto úsilí přervaly obě světové války, během nichž evropský chov téměř vymizel. Koncem 40. let a v průběhu let 50. bylo plemeno na kontinentě znovu zrekonstruováno. Velký podíl na tom měla paní Pia Pflegerová, majitelka rakouské stanice Springinsfeld. Pomohli jí chovatelé ze Švédska, Velké Británie a Německa.
Dnes je chrtík nejhojněji chován ve Francii, jejíž chov patří ke špičkovým, podobně jako v Itálii a Skandinávii. Také Holandsko, třebaže je to malý stát, se může pyšnit velmi kvalitními odchovy. Naopak svou dříve významnou pozici ztrácí Německo a Rakousko. Potěšitelné je, že chrtíci získávají velkou popularitu v Rusku a pobaltských zemích.
K nám, tedy do tehdejšího Československa, byli první chrtíci dovezeni na konci 60. let panem Badalcem. První odchovy byly zapsány na počátku 70. let ve stanici Jivaro pana Krásného po fence Xita Springinsfeld a švýcarském psovi Lion´s Vento. Postupně k nám byli importováni další chrtíci z Německa, Rakouska a Anglie a český chov se pomalu začal rozvíjet. K prvním chovatelským stanicím patřily Jivaro, z Údolní přehrady, Dixon, Swift, následovaly stanice Gilovam, Fit a Skara, z nichž chovatelka posledně jmenované, paní Marešová, aktivně chovala do konce 20. století a na bázi její stanice vznikla i do roku 2006 nejmasověji chovající stanice Skarak manžela paní Marešové Roberta Mareše.
Postupně se chrtíci začali objevovat na výstavách i dostizích. V roce 1979 byl prvními chrtíkovi českého chovu udělen titul Interšampion – získala ho fenka Elsica Swift chovatelů Vališových (po Akimovi z Údolní přehrady a fence Indra the Joker). Italský chrtík nikdy nepatřil k populárním plemenům (což je snad dobře), a tak se jeho chov po počátečním boomu v 70. letech zvolnil. Určitě se na této situaci podepsaly i omezené možnosti importovat zvířata a cestovat do zahraničí vzhledem k tehdejší politické situaci.
Někdy se můžete dočíst, že v 80. letech a začátkem 90. let se na výstavách chrtíci objevovali jen sporadicky. Není to pravda. Já jsem od roku 1985 skutečně objezdila valnou většinu CACových a CACIBových výstav, a tak mohu zodpovědně potvrdit, že jako dnes jsou některé výstavy obsazeny málo, dvěma třemi chrtíky a jiné třeba sedmi, deseti a více, tak to bylo i tehdy. Samozřejmě bylo toto plemeno mnohem méně početné než dnes.Buďme rádi, že dnes se rodí více chrtíků a je tedy šance je na výstavách vidět častěji. Jen několik čísel pro ilustraci (připojuji, pokud vím jistě, i počet vystavených): MV Brno 86 – 10 přihlášených, 9 vystavených; MV Brno 87 – 11 přihlášených, 8 vystavených; MV Nitra 87 – 12 přihlášených, 8 vystavených; MV Brno 88 – 19 přihlášených, 10 vystavených; MV Brno 89 – 14 přihlášených, 12 vystavených; KV Plzeň 89 – 11 přihlášených, 7 vystavených; KV Brno 90 – 16 přihlášených; MV Brno 91 – 10 přihlášených i vystavených; MV Nitra 91 – 8 přihlášených i vystavených.
Koncem 90. let se chov chrtíků u nás opět rozšířil, bylo importováno několik nových chovných jedinců. Zvětšil se počet výstav v Čechách i na Slovensku, rozdělením Československa na dvě země se zjednodušily i podmínky pro získání CACIBů a mezinárodního šampiona krásy, a tak tento titul zdobí mnohem více chrtíků, než tomu bylo dříve. Také rozmach internetu neuvěřitelně usnadnil kontakt se zahraničními chovateli, ale i propagaci plemene, prodej štěňat a podobně. Ročně se v Čechách rodí od 40 do 60 štěňat (průměr na vrh je něco přes tři štěňátka). Je tedy z čeho vybírat a záleží na zájemci, jaká kritéria jsou pro něj při výběru chrtíka rozhodující.
Musím zaktualizovat poslední větu, neboť článek jsem psala někdy v roce 2004. Od té doby se přece jen chovy chrtíků rozšířily a poslední léta zaznamenáváme poměrně velký nárůst počtu narozených štěňat – nebývá neobvyklé, že se jich rodí ročně kolem 200 ! (aktualizuji v roce 2020)