V sobotu 23. 1. se v TOP Hotelu Praha konala velká kynologická akce vyhodnocující výstavní sezónu 2015 a soutěž Šampion šampionů.Díky skvělým úspěchům Ringwil obsadila v soutěži PES roku úžasné třetí místo ve skupině 10 za barzojem a vipetem. Být třetím nejúspěšnějším výstavním chrtem roku 2015 je opravdu nádherný výsledek a jsem na Ringwilku patřičně pyšná. Dostali jsme velmi pěknou skleněnou plaketu!
Následovala pak soutěž Šampion šampionů, kde jsme byli také přihlášeni. Účastnit se mohou, jak název napovídá, pouze šampioni – ať už mladí, dospělí nebo veteráni. Na rozdíl od předcházejících ročníků, které jsem si pamatovala, byl pozměněn systém výběru. V prvním kole se představili všichni přihlášení psi určité skupiny, tedy za nás všichni chrti – a to nás bylo 22 (chyběli deerhoundi a sloughi). Z nich vybrali dva rozhodčí (pan Panuška a pan Bouček) 16 psů, kteří postoupili do kola druhého. Ze tří chrtíků nepostoupila Grejsi del Maestro Scalpellino, naproti tomu Ringwil Gil-Endor a Fachira Tileco čekaly další dramatické boje. Druhé kolo totiž funguje systémem náhlé smrti – vylosují se vždy dva soupeři, kteří se předvedou před komisí pěti rozhodčích a ti určí, který pes postoupí dál. Postupně se, jako třeba na tenisovém turnaji, utkají čtvrtfinalisté, semifinalisté až dojde na finále. Je to docela adrenalin, i když samozřejmě hodně záleží na vkusu a pocitu rozhodčího, kvalita je samozřejmá a nehraje až tak roli. Myslím, že to na atraktivitě soutěže hodně přidalo.
Pro druhé kolo jsme dostali vylosovaného těžkého protivníka – vipeta Candidate z Úplňku s Veronikou Kučerovou Chrpovou. I když Ringwil výborně běžela a byla jsem s její prezantací navýsost spokojená, elegantní vipet nás u rozhodčích předčil. Podobně se vedlo i dalšímu zástupci našeho plemene, krásnému Fachirovi Tileco, který zase neuspěl v rozstřelu s afgánem. Tak jsme si s panem Barákem trochu postěžovali, že i když se tu sešli opravdu výjimeční zástupci italských chrtíků, stejně u nás mezi ostatními plemeny chrtů končí trochu opomíjeni. Ale to nám náladu nijak nezkazilo, dobře jsme se bavili závěrečnými boji a vítěz – krásná saluka – se na nejvyšší stupni opravdu krásně vyjímal.
Samotný průběh druhého kola byl pěkně připraven, účastníci se odlišovali barevnými šerpami a rozhodčí, kteří byli odděleni černými paravány, určovali vítěze stejně barevnými terčíky. Zápolení se přenášelo na velké obrazové plátno v sále, takže i ti, co byli dále od obrovského kruhu, měli o bojích přehled. Přece jen by ale pořadatelé asi udělali dobře, kdyby pro druhé kolo omezili počet kvalifikovaných psů jen na osm (u mnoha skupin to bylo 16), protože rozběhy byly občas zdlouhavé. Také přestávka mezi vyhlášením PSA ROKU a Šampionem šampionů je až nesmyslně dlouhá a únavná. TOP Hotel nabízí dobré zázemí, pokud jde o prostor, ale například občerstvovací služby u sálu za moc nestály, teda spíš stály až za příliš mnoho na tu kvalitu, jako poskytovaly. To už bylo lepší si zajít do hotelové restaurace, i když časově náročnější.
No a mám ještě jednu poznámku – pokud chcete vědět, kdy bude v lednu hnusné počasí, tak se podívejte na datum téhle akce. Už poněkolikáté se mi stalo, že zrovna tento den sněží, je ledovka nebo podobné nepříjemné počasí, takže i přejet z jednoho konce Prahy na druhý je horor… Bylo tomu i tentokrát, kdy přišla sněhová nadílka, klouzalo to a cestou jsme viděli nespočet zmačkaných plechů. A den na to hned začalo tát… Ale i tak stálo za to na tuto akci jet!