Příběh Brethilky 

Brethil byla první fenkou, kterou mi dala Romanzia des Trois Pyramides, a bylo dopředu jasné, že si ji nechám. Romanzia totiž měla katastrofickou prognózu po vyoperování zhoubného nádoru (která se naštěstí nepotvrdila, Romanka se dožila skoro 17 let), takže jsem si dopředu řekla, že první fenka, která se narodí, bude u nás její pokračovatelkou. Nikdy jsem toho nelitovala.

Brethil – Breťka, jak jsme jí přezdívali – byla úžasným, zdravým a bezproblémovým psem. Byla hodná, mírná a poslušná. Vlastně ze začátku až tak poslušná ne – to jsem si uvědomila, když jsem se po její smrti dívala na videa z našich dávných dovolených v Bretani a k mému úžasu jsem tak viděla Breťku na navíjecím vodítku. Vzpomněla jsem si, že někdy kolem druhého – třetího roku si prostě dělala, co chtěla a na přivolání zareagovala, až když se chtělo jí… Jenže to brzy ustalo a pak se přidala k těm nejspolehlivějším. Za vycházek jsme její jméno ani nemuseli volat. Vždy se držela poblíž.

Brethilka byla nejúžasnější matka! Za svůj život měla 4 vrhy a dala nám 10 štěňátek. Byla příkladnou rodičkou. Rodila 60. nebo 61. den, vždycky odpoledne – přece nás nebude otravovat v noci. Vždycky takhle někdy kolem druhé hodiny se šla ven vyčůrat a vykakat, a pak začala rodit. Porod měla za sebou doslova lusknutím prstů. Nikdy žádný problém. Asi nejvýznamnější byl její první vrh s nádherným černým francouzským psem Secretem D´Amour du Domaine de Chanteloup. Jsem Fabienne Laveyssiere moc vděčná, že mi tohoto skvělého plemeníka poskytla. Narodili se dva psíci, šedý Elrond a černý Elendil. Vždycky jsem říkala, že kdyby Breťka za celý svůj život neudělala nic jiného, než přivedla na svět Elendila, tak by to stačilo. Elendil je výjimečný pes, krásný a s povahou, jaká se i u milujících a přítulných chrtíků nevidí často. Ale i ostatní štěňátka jistě dělala a dělají svým majitelům velkou radost!

S Brethilkou jsme jezdili i po výstavách a dlužno říct, že ona je v lásce moc neměla. V začátcích jsme jí říkali „Fau Cvaj“ V2, protože vždycky končila druhá. Na rozdíl od bratříčka Bilba se nepředváděla vždy úplně s radostí, což se na hodnocení muselo sem tam projevit. Přesto měla i docela slušné úspěchy. Stala se Šampionkou České republiky, dokonce Interšampionkou, Klubovou vítězkou, Šampionkou Klubu chovatelů italských chrtíků i Klubu chovatelů chrtů. Takže to tak špatné nebylo… Nicméně jsem s ní výstavní kariéru ukončila celkem rychle, ani jsem ji nebrala do tříd veteránů… Začala mít totiž i problémy se zuby, jak se to chrtíkům často stává…

Brethilka byla vyjma těch výstřelků mládí, které jsem popsala výše, naprosto bezproblémová, hodná a tichá fenka, která se držela spíše v pozadí. Patřilo jí privilegium spát s námi v posteli. Lehla si mně k nohám a vlastně jsem o ní ani nevěděla. Se svým bratříčkem Bilbem byli nerozlučná dvojka, ke stáru lehali spolu na křeslech a pohovkách, prostě věděli, že k sobě patří. Od deseti let jsem s oběma chodila na pravidelné zdravotní „seniorské“ vyšetření spojené s testy krve, aby odhalily případné potíže. Oba byli vždy zdraví. Oba v pohodě oslavili své 15. narozeniny. V roce, kdy Brethil zemřela, jsem na tuto rutinu zapomněla – měla jsem totiž mnoho starostí se zlomenou nohou Celebrían. Nevím, zda to byl důvod Brethilčiny smrti. K ránu 19. 11. 2018 totiž začala z ničeho nic kolabovat, jela jsem s ní na veterinární kliniku, kde konstatovali kompletní selhávání organismu. Ten den po obědě svůj zápas o život prohrála. Dožila se krásného věku 15 a půl let, ale třeba tu mohla být ni déle… Nicméně se nijak netrápila a jistě prožila krásný a plnohodnotný život. Mám na ni jen ty nejkrásnější vzpomínky!