Mistral byl pes výjimečný svou povahou. Byl neuvěřitelně veselý, učenlivý, přátelský a chytrý. Vzpomínám si, jak jsme si pro něj přijeli v zimě 1996 k Jean-Lucovi. Hned se k nám měl, chystal se okamžitě s námi odejít. Jako by pochopil, že jsme si přijeli právě pro něj. Musel ještě jednu noc počkat, než jsme ho naložili do auta k cestě do jeho nového domova, dlouhé 1250 km. Mistral byl poslušný, mimořádně nadaný a vynalézavý, dovedl dobře vycítit, co se po něm chce. Nezkazil nikdy žádnou legraci. Jen se podívejte na zimní fotku – jakmile jsme postavili sněhuláka, už se mu snažil ukrást nos z mrkve. Svou drobnou postavou a kulatou hlavičkou vzbuzoval i jako dospělý dojem štěněte. Každé návštěvě se nejvíc líbil právě on. Hned se s každým skamarádil, vlezl mu na klín a rozdával radost a potěšení. Dělal skvělou reklamu svému plemeni. Takovou povahu by měl mít každý chrtík. Bohužel od mládí trpěl epilepsií, jejíž průběh se přes důslednou léčbu zhoršoval, a v devíti letech jednomu ze záchvatů podlehl. Nebylo lehké vidět, jak z tohoto malého, vždy dobrou náladou nabitého psíka odchází život. Škoda, že nám nemohl radost rozdávat trochu déle.