Chic byl symbolem našeho prvního setkání s Jean-Lucem a Sylvií Juinovými. Když jsme ztratili Dina, nabídli nám Chica jako náhradu – byl to totiž jeden z mála béžových psů s modrou maskou (tedy stejnou barvou jako Dino), které tehdy odchovali. Jeli jsme si pro něj do Francie vlakem a naše první setkání s ním a s chovateli des Trois Pyramides bylo na nádraží v městečku Chateaudun. Dodnes, když tudy já nebo Jean-Luc projíždíme a vidíme nádražní budovu před sebou, si na to první setkání vzpomeneme.

Chic byl klidným a milým psíkem, možná trochu v pozadí za impozantním Birichinem a později superhvězdou Hannibalem. Byl taková tichá voda, co břehy mele. V rodině proslul jako neuvěřitelně chytrý pejsek a velký zloděj. Při návštěvách, kdy bylo vždy něco dobrého na stole, čekal na závěrečné loučení, až pozornost lidí polevila, a vybral si z pochoutek to nejlepší. Tahle skončilo mnoho šlehačkových dortů, buchet, chlebíčků, vanilkových rohlíčků v jeho bříšku. Jednou proslul tím, že se dobyl do skříně, která sloužila jako špajz, v níž v míse leželo napečené vánoční cukroví (naštěstí nenaplněné) a skoro všechno spořádal. Že mu z toho bylo špatně, nemusím dodávat…

Chic dal mnoho potomků a za svůj život se setkal dokonce s pěti generacemi svých synů a dcer! V rodokmenu ho najdou chrtíci z mnoha chovatelských stanic, např. Skara, Skarak, Fi-It, Stříbrný potok, Ga-He-Mi, Z Haldy písku, Bugsy, Astoša. 

Dlouho zůstával čilý a v úžasné kondici. Až po 15. roce se začaly objevovat zdravotní potíže… Přesto se dožil vysokého věku 16 let a 3 měsíců. Dneska nám ho kromě jiného připomíná i krásná stromková růže na místě jeho věčného odpočinku. Bohužel tato růže nepřežila jednu krutnou zimu, a tak je místo ní zasazena jiná, keřová, velkokvětá. Na vzpomínce na Chica to ale nic nemění.