Můj první pes dovezený z Francie znamenal začátek našeho přátelství s Jean-Lucem Juinem, chovatelem stanice des Trois Pyramides. Otcem Biriho byl dánský pes Vindhauses Marco, matkou Angelina du Manoir des Ombreuses. Birichino byl po dovezení do Čech úplnou bombou. Byl to první představitel nového typu chrtíka, sportovního, elegantního s dlouhým krkem a dlouhou, úzkou hlavou se silnou čelistí. Úplně se lišil od italáků z českého chovu. Bohužel rostl trochu více, než bylo třeba – skončil na 40 cm, což bylo tehdy v Československu a nejbližším okolí nevídané. To bylo handicapem na výstavách – tehdejší rozhodčí spíše upřednostnili zvířata horší v typu, ale standardní výšky. Birichino přesto získal titul Intechampiona a šampiona ČSSR, získal výbornou na světové výstavě v Kodani 1988, byl 3 x Klubovým vítězem, Národním vítězem, Vítězem plemene. Vzhledem k omezeným možnostem cestovat do zahraničí v té době dosáhl velkých výstavních úspěchů. Také běhal dostihy – stal se vítězem Grand Prix, Mistrem ČSSR. Ve Francii šokoval vítězstvím v dostihu při speciální výstavě Klubu italských chrtíků – porazil tam o dobrých 10 metrů tehdejšího novopečeného mistra Evropy a dokázal v zemi svého původu, že chrtíci des Trois Pyramides, kteří do té doby vyhrávali na výstavách, jsou úspěšní i na dostihových drahách.

Birichino prožil šťastný, ale ne úplně dlouhý život. V necelých deseti letech mu vyrostl v břiše během několika dní veliký nádor, který již nešel odstranit. Birichino s námi byl pouhých devět let. Měl úžasnou povahu, byl milý, oddaný a poslušný. Dodnes se mi derou slzy do očí, když na něj vzpomínám.