Titulní strana · Zajímavosti a články · Chrtíci profesora Kärnera

Chrtíci profesora Kärnera

Když budete dost svědomitě a dost dlouho obcházet starožitnictví a brouzdat po internetových aukcích, nakonec při troše štěstí narazíte na porcelánovou sošku chrtíka, nad níž užasnete nejen jako nad uměleckým dílkem, ale i nad tím, jak dokonale vystihla výraz a polohy těla, které jsou pro chrtíky typické a které všichni dobře znáte. Když ji obrátíte vzhůru nohama, najdete na podstavci značku slavné firmy Rosenthal (a někde poblíž obyčejně dost nepříjemně tučnou cenovku) a možná i signaturu autora modelu.

Tím autorem, který podle všeho musel lehací, sedací a stojací pozice italáčků důvěrně znát, je profesor Theodor Kärner. A i když se asi už nikdy nedozvíme, kteří chrtíci mu stáli předlohou, díky dobrodiní internetu se můžeme dozvědět mnoho o panu profesorovi samotném. Německý návrhář a autor dekorativních sošek Theodor Kärner se narodil 10. ledna roku 1884 v Hohenbergu nad Ohří, těsně za naší hranicí. V letech 1898 až 1903 si odbyl učednická léta v porcelánce Hutschenreuther. Pak navštěvoval Bavorskou školu užitých umění v Mnichově, kde chodil na sochařské lekce profesora Heinricha Waderého a hodiny tvorby dekorativních plastik profesora Antona Prusky. V letech 1914 až 1921 pak navštěvoval na mnichovské Akademii výtvarných umění kurzy profesora Heinricha von Zügel, specialisty na malbu zvířat. Kromě toho, že si takhle až do středního věku doplňoval vzdělání, ale už od roku 1905 působil v mnichovské porcelánce Nymphenburg.

To mu vydrželo až do roku 1918, kdy přešel k firmě Rosenthal, pro niž však už působil pouze na volné noze. Právě tohle bylo jeho nejplodnější a nejslavnější období, jak si ještě povíme. Nejčernější Kärnerovo období naopak začalo roku 1934, kdy se zřejmě nechal jako mnoho Němců zpitomět nacionální ideologií natolik, aby se dal do služeb nového režimu. Stal se totiž uměleckým šéfem porcelánky v městečku Allach nedaleko Mnichova. Ta sice začala jako soukromá firma, ale v roce 1936 přešla do majetku SS. Porcelánka v Allachu má esesácké runy i ve znaku a Himmler se ji snažil směřovat k tomu, aby vyráběla dekorativní předměty příznačné pro novou, „zdravou“ německou kulturu. Theodor Kärner tu postupně získal hodnost SS-Hauptsturmführera. Pokud jste se ještě nezděsili dost, dodám, že porcelánka časem tak zvyšovala výrobu, až si musela pořídit expozituru… poblíž koncentráku v Dachau. Vedoucí činitelé firmy v Norimberku rázně popírali, že by využívali otrockou práci vězňů z nedalekého lágru, bohužel se však zdá, že lhali. Je ovšem také třeba uvést, že umělecké oddělení porcelánky (která jinak vyráběla hlavně smaltované části výstroje pro ozbrojené síly Třetí říše) produkovalo až překvapivě málo čistě ideologických děsů, jako byla např. porcelánová soška „Hrdina SS“ a další, a že se většinou nadále drželo sošek roztomilých zvířátek, andělíčků prdeláčků a podobně. Na druhou stranu angažmá v partaji Theodoru Kärnerovi rozhodně neuškodilo v kariéře, protože právě v letech válečných se stal profesorem na mnichovské Akademii výtvarných umění a uspořádal své největší výstavy.

Po válce skončil v rámci denacifikačního programu na dva roky v táboře v Moosbachu. Když se z něj vrátil, pro roky 1947 až 1953 se vrátil i k porcelánu: pracoval pro firmu Eduarda Haberlandera ve Windischeschenbachu. Po roce 1953 jej znovu zaměstnávala firma Rosenthal, ovšem většinou tu už jen vytvářel verze svých osvědčených předválečných modelů. Profesor Tehodor Kärner zemřel 6. září roku 1966 v Mnichově. Za svůj život vytvořil ke třem stovkám modelů, z toho 88 modelů pro Nymphenburg, 114 modelů pro Rosenthal a 51 modelů pro Allach. Pokud jste se vyděsili, že snad váš oblíbený a draze zaplacený porcelánový italáček vznikl otrockou prací v Dachau, můžu vás nicméně uklidnit. Theodor Kärner je autorem, aspoň nakolik se mi podařilo zjistit, šesti nádherných sošek italských chrtíků – a všechny vytvořil ve svém nejlepším období pro porcelánku Rosenthal. (Pokud vás to zajímá, jsou to v jeho katalogu čísla 13, 21, 23, 80, 136 a 137.) Vzhledem k tomu, že italáky portrétoval pouze v tomto období (zatímco jiné motivy, od jiných psích plemen přes ptáčky, zajíčky a motýlky a tak dále, se v jeho tvorbě opakují po celý jeho život), můžeme se jen dohadovat, jestli někdo z rodiny Rosenthalů třeba nevlastnil italské chrtíky a jestli Kärner dotyčné sošky nevytvořil, aby se zavděčil šéfstvu. Ať už to ale bylo jakkoli, faktem zůstává a navždy zůstane, že jeho figuríny jsou asi ze všech ztvárnění italských chrtíků v užitém umění ty nejkrásnější a nejvěrnější. Navíc se jich zřejmě zachovalo poměrně dost, protože i když jsem v životě téměř nebyl ve starožitnictví v jiném městě než v Praze, a i když i v Praze do těchto obchodů nakouknu jen jednou za uherský rok, za posledních dvacet let jsem některé Kärnerovy modely viděl v různě kolorovaných variantách i třikrát či čtyřikrát. Takže pokud si chcete zkrášlit obývák italským chrtíkem z dílny páně profesorovy, není to neproveditelné.

Richard Podaný

Sošky chrtíků z dílny porcelánky Rosenthal najdete zde.

13.02.2011. 17:56

Doporučujeme

Klub chovatelov chrtov