8. 3. 2012

První březnový víkend (3. - 4. 3.) jsem strávila se svou kamarádkou a s Legískem a Lúthien v Mnichově. Za to více než čtvrtstoletí, co mám chrtíky, jsem totiž nikdy nebyla na výstavě v Německu, tak mě zajímalo, jakou úroveň zde výstavy mají. Vybrala jsem si Bavorsko, které je nám tak blízko (geograficky, kuchyní i mentalitou), a Mnichov. Je to nádherné město s krásnými památkami, spoustou zeleně a parků, dovedu si představit, jak krásně tu asi musí být v pozdním jaře... Nás Mnichov přivítal sluncem a příjemným předjarním počasím. V neděli, kdy probíhala pro chrty výstava, už tak pěkně nebylo, bylo sice celkem teplo, ale vše pod šedým oparem...
Samotná výstava mě svou úrovní překvapila - čekala jsem něco na způsob precizních výstav v Rakousku, ale zde to mělo do mezinárodní úrovně celkem daleko. Nerada bych z jedné výstavy dělala nějaké závěry, ale letošní únorové Brno mělo propastně vyšší úroveň. Přitom se výstava konala v Olympijském parku - v Olympijské hale. Samotný park je obrovský a slibuje opravdu skvělé zázemí. psi tu mají hodně místa a pěkně jsme se prošli a proběhli. Výstavní prostory i organizace sama ale za moc nestály. Od mezinárodní výstavy v tak velkém městě bych čekala více - ve srovnání s našimi mezinárodkami tu bylo i málo psů, za dva dny jen necelé dva tisíce. Kruhy v Olympijské hale byly překvapivě malé, sice částečně s kobercem, ale působily stísněně, některé ohraničené kovovými zátarasami a páskami, které moc vlídnou atmosféru nenavozovaly. Rozhodně se tam nedalo moc rozběhnout a předvést psa v pohybu.
Vystavovalo se 13 chrtíků, kromě nás byli všichni z Německa - slušné, ale spíše průměrné kvality, dva mladí a dva dospělí psi, tři mladé a šest dospělých fenek. Posuzoval rozhodčí z Rakouska, pan Erwin Deutscher, starší pán, který měl na stolku poznámky - výtah ze standardu (sic!). Psi a velké fenky měřil (měřil pak důkladně i vipety), ale nevím, zda výsledkům měření přikládal nějakou váhu. Legolasovi naměřil 38 cm, jeho soupeř, pes z chovatelské stanice Raggi dei Luna, s krásnou hlavou a pěknou čistou sytě plavou barvou, ho notně převyšoval, na můj vkus byl velmi osvalený a mohutný, nicméně dostal nejvyšší ocenění (CAC a CACIB). Legolas tedy získal V1, VDH, Res CAC, Res. CACIB - v Německu se zadává pouze jeden CAC a soutěží o něj pouze mezitřída, třída otevřená a pracovní. Lulu měla v mezitřídě za soupeřku vysokou fenku z Finska, která se moc nepředvedla, Lulu tedy mezitřídu vyhrála. Mezi fenkami v otevřené třídě mě zaujala šedá Ceales Time of My Life - hezky stavěná, ale opravdu na horní hranici výšky... Fenka, která vyhrála otevřenou třídu a pak vše, CAC, CACIB i BOB, byla pěkné jemné stavby, líbila se mi, dokud stála, ale její pohyb byl moc krátký s náznakem překračování a vyšší akci. Tedy mě docela překvapilo, že pan rozhodčí, který se rozhodoval mezi ní Lúthien, mi řekl, že ji dal první kvůli pohybu... Lulu pak porazila ještě šampionku a skončila se stejným oceněními jako Legolas V1, VDH, R.CAC, R. CACIB. Takže celkově to rozhodně nebyl neúspěšný výlet, ale více než výstava stálo za shlédnutí město a jeho památky. Možná v jiné části Německa jsou výstavy hezčí...

Zvonkohra s pohyblivými figurkami je opravdu zábavná a roztomilá, představení trvá skoro 15 minut! Zašli jsme do bavorské hospody na večeři a u stolu nás čekal obraz šlechtičny s chrtem...
Olympiáda v Mnichově byla před 40 lety. Na tu dobu musel být areál architektonickou bombou. I dnes je zajímavý a krásný! Fotit se v tmavé hale moc nedalo, takže aspoň jeden obrázek z výstavy - fenka Optimus Vertragus Circe, která získala titul BOB (za ní Lulu).

08.03.2012. 22:16

Doporučujeme

Klub chovatelov chrtov