Titulní strana · In Memoriam · ROMANZIA des Trois Pyramides

Podívejte se také

ROMANZIA Je matkou vrhu:
BCDF

Interšampion, Šampion České republiky, Slovenska, Rakouska Šampion Klubu chovatelů chrtů , Klubový vítěz, Národní vítěz, 12 x CACIB (Francie, ČR, SR, Rakousko), 6 x R.CACIB,
mnohokrát CAC (ČR, SR, Francie, Rakousko, Slovinsko) a 17 x BOB
4. místo v soutěži Šampion šampionů 2002 5. místo v soutěži Šampion šampionů 2003
2. a opakovaně 3. místo v Best of Group

Níže najdete příběh Romanky...

Romanzia ve dvou letech Romanzia s Rockym a Roxanou - neuvěřitelně vyrovnaný vrh (chybí Rubens) Romanzia s prvními trofejemi...
Romanka jako maminka prvního vrhu Dnes už ikonická fotka B vrhu od Renáty Hofman Romanzia a Bilbo jako nejlepší pár výstavy.
Romča měla štěstí, že spala celý život s námi v posteli. Ve skupině na klubové výstavě v Náměšti v r. 2005 A v trochu netradiční póze...
Jezdila s námi často na dovolenou - tady na ostrově Krk A zde na tůře v Nízkých Tatrách ... a na pravidelném výletě ve Veltrusech
V patnácti byla sice šedivá, ale pořád jura! Narozeninový dortík k šestnáctinám Romanka 16 let
Romanka v létě 2016 s pravnukem Zigilem Neobyčejný vztah měla s Bilbem Romanka, naše staruška...

Příběh Romanky (Romanzie)

Nikdy bych nevěřila, že se naše Romanka dožije tak vysokého věku – bez dvou měsíců a týdne sedmnácti let! Když jí byly tři roky, dávala jsem jí šanci tak na třináct let. Naštěstí prožila dlouhý a krásný, naplněný život! Měla zajímavý osud...

Romanzia je jakousi značkou Gil-Endor. Je de facto zakladatelkou mého chovu. Kromě vrhu A a vrhu K nesou všichni Gil-Endoři v sobě Romančinu krev a věřím, že v tom budu pokračovat i dále, protože je tato fenka pro mě známkou krásy a elegance.
Původně jsem měla dostat od Jeana-Luca Juina její sestru Roxanu, nakonec se Jean-Luc rozhodl, dát mi to nejlepší z vrhu, a to Romanzii. Přijela k nám téměř dvouletá, měla už na svém kontě několik velkých ocenění včetně dvou francouzských CACIBů. U nás hned opanovala výstavy, hned tu první v Litoměřicích vyhrála a její úspěchy se postupně vršily. Vlastně za celý svůj život měla nehorší ocenění V3 na Evropské výstavě ve třídě šampionů... Výčet jejích titulů by byl dlouhý a dneska nejsou tím podstatným, vystavovala se snadno a lehce, s velkou elegancí, měla úchvatné posudky od spousty renomovaných rozhodčích.

Protože jsem si Romanku brala hlavně proto, že Rozeta (Nina-Rosa des Trois Pyramides) nezabřezala a já jsem se těšila na štěňata, v necelých dvou a půl letech jsem ji chtěla nakrýt – vybrala jsem si Buráčka z Haldy písku - byl synem našeho krásného Hannibala, který byl v té době již po kastraci ze zdravotních důvodů (bylo mu už i deset let). Jenže ouha, Romana byla na Baddyho (jak mu přezdívali) velice agresivní, nechtěla ho k sobě pustit a odradila ho od dalších pokusů. Tak se krytí nekonalo.

Někdy v zimě jsem si všimla, že má Romanka na mléčné žláze nějakou bouličku jako větší hrách. Nechala jsem ji odstranit a poslala na histologii. Závěry vyšetření byly šokující – šlo o velice agresivní karcinom s tendencí k metastázám. Tuhle zprávu jsem navíc dostala asi čtrnáct dní poté, co musela být vykastrována Rozeta po zánětu dělohy. Co teď? Pan doktor, který Romanku operoval, mě sice utěšoval, že jsme nádor odstranili zavčas a že vzal dostatečný okruh tkáně okolo, nicméně mně doporučil, abychom nechali Romanku vykastrovat a odebrali ji mléčnou žlázu. Moje chovatelské plány se rázem začaly hroutit. Nechtěla jsem hned dělat takto razantní zásah, ale nechtěla jsem ani ohrozit Romanzii... Začala jsem pátrat po všech směrech a konzultovat, kde se dalo. Tehdy se ještě nedalo vše vygooglovat, také veterinární medicína sice byla na vzestupu, ale tolik informací nebylo k dispozici jako dnes. Názory lékařů se lišily. Bylo zajímavé, že radikální řešení nabízeli veterináři, u nichž jsem potom zjistila, že se nevěnují chovu. Naopak veterináři chovatelé hledali cestu, která mi nabízela naději. Jednak mě velice podpořil Jean-Luc, který říkal, že věří, že Romanzia má před sebou dlouhý život i štěňata, jednak mi pomohli slovenští veterináři a chovatelé Cigánikovi, kteří doporučili léčbu na podporu imunity, pravidelné kontroly krve a v případě jakéhokoli výskytu dalšího nádoru operativní zákrok. Daniel Cigánik mi tehdy řekl: „Jestli má umřít, umře, ať ji vykastruješ nebo ne. Zkus jeden vrh, je mladá, uvidíš...!“ Hodně mi pomohla i jedna paní doktorka z firmy Bayer (potkaly jsme se tehdy na Šampionu šampionů), která mi zajistila studii o použití Baypamunu při eliminaci nádorů mléčné žlázy. Romanzia pak absolvovala dlouhodobou injekční kúru Baypamunem, kterou jsme v jejím plodném věku pravidelně opakovali. Mezitím jsem se chystala na krytí.

Věděla jsem, že Baddyho raději trápit nebudu, a hledala jsem zkušeného psa s dobrou, klidnou povahou, kterého hned tak něco nerozhází. Zas až takový výběr tu nebyl a nechtěla jsem jezdit někam do zahraničí. Padl mi zrak na Františka Dobrotu z Ivaru, kterého jsem znala z výstav, byl ideální výšky, velice elegantní, tak jsem si řekla, proč ne. Byla to skvělá volba! Doma byl František ještě mnohem krásnější, uvolněnější, vše proběhlo úplně bez problémů. A v patřičný čas se pak bez problémů narodila čtyři štěňátka – 3 pejsci a jedna fenka. Věděla jsem, že si fenku musím nechat, pak ale kromě Brethil zůstal doma i Bilbo, kterého tehdy nikdo nechtěl. Vyklubal se z něj jeden z nejúspěšnějších chrtíků naší historie. Celý B vrh byl opravdu luxusní. Byla jsem šťastná. Pak následovaly testy a další baypamunová kúra. Za rok a něco jsem plánovala další vrh, tentokrát jsem jela do Francie k Fabienne za krásným černým Tipsym du Domaine de Chanteloup. I druhý vrh se narodil v pohodě. Pár měsíců poté jsem ale našla na mléčné žláze malé kuličky. Okamžitě baypamunová kúra před operací a následovalo odebrání poloviny jedné mléčné lišty. Histologický rozbor naštěstí zjistil pouze tukové bouličky, nic zhoubného. Romanka nám pak dala ještě dvakrát štěňátka ze zahraničních spojení, ale kryla jsem ji vždy spolu s Brethilkou, která jí pak pomáhala s kojením. Z posledního vrhu jsem si nechala Fréawyn, úžasnou fenku, kterou považuji za jeden ze svých největších chovatelských úspěchů.

Romanzia nám tedy dala celkem 16 štěňátek. Teprve v osmi letech, kdy se jí objevily další drobné nádorky, jsem jí nechala odebrat mléčnou žlázu a vyšetření opět neodhalilo žádné zhoubné novotvary. Nenechala jsem ji vykastrovat, nechtěla jsem ji zatěžovat další operací, možná to byla chyba. Romanka totiž celý život hárala, dokonce poslední říji měla v šestnácti letech! Někdo si možná pomyslí, že jsem dost hazardovala se všemi těmi vrhy. Mockrát jsem na to myslela také, ale vše jsem dělala krok po kroku a pod bedlivým lékařským dozorem potvrzujícím, že Romanka je v pořádku; nepočítala jsem ze začátku, že to vše tak dobře bude probíhat. V patnácti letech jsem jí nechala naposledy důkladně vyšetřit a udělat kompletní rentgen, abych věděla, zda se někde v jejím těle nevyskytují metastázy, ale naštěstí vše bylo čisté. Objevili jsme jen žlučníkové kameny, které vysvětlovaly její občasné trávicí obtíže. Dokonce si s trochou rouhání říkám, zda se náhodou ten první výsledek nezaměnil, zda vůbec ten první nádor byl tak závažný... Ani Brethil ani Fréawyn s nádory na mléčné žláze problémy vůbec neměly.

Romanzia byla neuvěřitelně vitální, mívala občas nějaké zažívací problémy, ale jinak byla zdravá a ve velké pohodě. S grácií a elegancí se vystavovala i ve veteránském věku, stala se Evropskou veterán šampionkou, klubových výstav se účastnila ve třídě metuzalémů, dokonce jako nejstarší vystavovaný chrtík ve více než 14 letech. Sama jsem byla překvapena, v jak skvělé kondici při svém stáří je!

Jediným problémem byl vztah Romanzie a Rozetky, to už jsem psala v příběhu Niny-Rosy. Obě holky měly chvíle, kdy byly schopny se servat do krve. Ze začátku nám trvalo, než jsme se naučili rozeznat ty kritické chvíle. Dokonce jsem jednu dobu uvažovala, že dám Romanzii pryč. Nedokážu se ale prostě zbavit zvířete, které jsem si nechala a které u nás prožilo část života. Tak i v tomto případě jsme se naučili s konfliktní povahou Romčy žít a zvládali jsme problematické situace lépe a lépe. Ve starším věku (kolem devíti let) už rivalita vymizela a byl klid. Nikdo z jejích dětí žádné projevy agresivity neměl, Bilbo, Brethil i Fréawyn jsou milí a bezproblémoví členové smečky. Romanka byla přes tento podivný vztah s Rózou učiněná samaritánka, všechny naše chrtíky (včetně Rozetky) opečovávala, čistila jim uši a oči, s Bilbem měla neuvěřitelný vztah, chodil za ní vždycky, když potřeboval potěšit a ošetřit, věřím, že oni dva dobře věděli, že jsou matka a syn. Za svůj dlouhý život se setkala s několika prapravnoučaty (tedy čtvrtou generací) u nás doma, naposledy s B2 vrhem, i když ten asi už moc nevnímala...

Stáří se nedá zastavit, v šestnácti letech už byla vetchou stařenkou, ale pořád ještě byla natolik fit, aby snědla svůj narozeninový dort a obešla si zahradu. Pak už ale byl každý měsíc znát, postupně ztrácela chabý zrak a poslední měsíce už byla slepá, uměla ale po paměti a hmatu najít cestu ze zahrady domů a k misce s vodou. Když odešlo léto a nastal podzim, bylo to těžší a těžší, pečovali jsme ale o ni ze všech sil, avšak s postupující zimou jsme věděli, že se konec blíží. 20. února už byla natolik slabá, že jsme se odhodlali k tomu nejtěžšímu, ale jedinému možnému rozhodnutí. Ne, nevystavila jsem fotku tělíčka, z něhož už život vyprchal, pohledům na sociální síti, je to pro nás příliš intimní záležitost a lidé kolem by si měli Romanku pamatovat jako krásnou chrtičku a důstojnou psí starou dámu... Pro nás je Romanzia i naším posledním chrtíkem Des Trois Pyramides, symbolizující etapu s těmito úžasnými francouzskými chrtíky, která trvala 30 let, což je více než polovina mého dosavadního života, a je samozřejmě spojena se spoustou vzpomínek. Teď čekám, až dostaneme urnu z psího krematoria, abychom mohli popel Romanzie vysypat kolem Rozetčiny růže, aby se ty dvě rivalky, které bez sebe nemohly být, zase pomyslně sešly...

21. 2. 2017

Doporučujeme

Klub chovatelov chrtov